Projekt Obnova žaluziových okenic ve věžích kostela Panny Marie Bolestné ve Sloupu byl v letech 2022 a 2023 realizován za finanční podpory Jihomoravského kraje.
Historie
Historie mariánského poutního místa a farnosti Sloup v Moravském krasu je součástí historie samotného městyse Sloup.
Jak uvádí webové stránky městyse Sloup, „první písemné doklady o existenci obce jsou z roku 1373 v Zemských deskách moravských. Tehdy část Sloupu patřila hejtmanu Sulíkovi z Konice, pozdějšímu olomouckému purkrabímu. Kosterní nálezy v jeskyni Kůlna svědčí o osídlení již v době neandrtálského člověka. V průběhu husitských válek se o Sloupu žádné doklady nezachovaly. Po roce 1446 pak Sloup držel Sovinec Půta z Doubravice a Holštejna. Dalším vlastníkem byl Jakub ze Šarova, který v roce 1491 prodal Sloup s mlýnem Ludmile z Kunštátu, choti Vratislava z Pernštejna. V roce 1548 upsal Sloup spolu s několika dalšími obcemi Jan z Pernštejna svojí manželce Magdaleně Zekl z Ormozd (Uhry).
Koncem 16. století potom už Sloup přechází do majetku rájeckého panství, které tehdy vlastnila vladycká rodina pánů z Drnovic. Po Janu Drnovském zdědila část panství včetně Sloupu v roce 1619 jeho sestra Kateřina, provdaná za Zdislava z Hejsenštejna. Posledním z rodu Drnovských pak byla Jana Drnovská, která zemřela ve Vídni v roce 1667.
V roce 1675 převzal rájecké panství a tím i Sloup Jan Kristian z Roggendorfu (syn Jany Drnovské), královský hejtman brněnského kraje. Po jeho smrti v roce 1701 zdědil panství jeho syn Karel Ludvík, který se oženil s Karolinou, dcerou uherského palatina Mikuláše Pálffyho.“
Hrabě Karel Ludvík z Roggendorfu ve 20. letech 18. století objevil v brněnském klášteře minoritů dřevěnou sochu Panny Marie Bolestné. Socha pocházela z Itálie, kde byla vytvořena neznámým umělcem v polovině 15. století. Hrabě si sochu vyžádal pro svoji manželku Karolinu. Protože pomohl bratřím minoritům s opravou jejich kláštera, bylo jeho žádosti vyhověno.
Manželé, kteří měli ke Sloupu zvláštní vztah, uložili sochu Panny Marie ve sloupské, mlýně Vavřince Severy. Socha se stala předmětem úcty jak mlynářovy rodiny, tak dalších obyvatel Sloupu i těch, kteří přijížděli do mlýna kvůli mletí. Brzy došlo k zázračnému a jinak nevysvětlitelnému uzdravení nemocné mlynářovy dcery. Zpráva o zázraku se roznesla po okolí. Začali přicházet první poutníci. Na žádost hraběte Karla Ludvíka povolilo olomoucké biskupství stavbu dřevěné kaple, která stála poblíž hraběcího letního sídla. Do kaple byla přenesena socha Panny Marie. Sem zajížděl každý pátek kaplan z Doubravice, kam Sloup patřil, sloužit mši svatou. Poprvé se tak stalo 18. července 1730. Poutníků přibývalo a stále potřebnější se jevila stavba kostela.
Záměr jeho postavení ohrozila v r. 1737 smrt hraběte Karla Ludvíka. Ujala se jej ale manželka zemřelého hraběnka Karolina. Projekt kostela dala vypracovat vídeňskému architektu Isidoru Marcellu Canavale, který později projektoval stavbu zámku v Rájci. Stavební práce řídil boskovický stavitel Vavřinec Merta. Stavba byla zahájena v r. 1751. Veškeré náklady hradila hraběnka Karolina. Jak se traduje, nikdo nepracoval na stavbě v rámci robotní povinnosti uplatňované jinak až do r. 1780. Všichni dostávali za svoji práci mzdu. Na severní straně chrámu zůstala zachována, i když prošla přestavbou, kaple.
Slavnostní vysvěcení chrámu provedl 27. října 1754 olomoucký biskup kardinál Ferdinand Julius svobodný pán z Troyeru. Součástí slavnosti bylo přenesení sochy Panny Marie Bolestné z kaple na hlavní oltář nového chrámu. Samostatná farnost byla ve Sloupě zřízena 25. srpna 1755 a prvním farářem byl jmenován František Czuma.
Poutní chrám Panny Marie Bolestné
Sloupský barokní chrám patří k významným architektonickým památkám. V průčelí mezi věžemi je vysoký přes 30 m, chrámová loď ve tvaru želvy symbolizující ochranu Panny Marie je široká 30 m a dlouhá 40 m, dvě věže s oplechovanými báněmi jsou vysoké 40 m. Nad hlavním portálem vchodu je latinsky psaný nápis: Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky (Ž 117, 23; překlad podle ekumenického vydání bible z r.1985), dále letopočet stavby a erb Karoliny z Roggendorfu. Věže zdobí ve výklencích umístěné kamenné sochy sv. Magdaleny, sv. Marty, sv. Cyrila a sv. Metoděje, jejichž autorem je brněnský sochař Ondřej Bleiberg. Ve věžích jsou zabudovány věžní hodiny a celkem čtyři zvony.
V interiéru chrámu upoutá hlavní oltář z černého a červeného mramoru těženého v Těšeticích na Kroměřížsku. Mohutná chrámová klenba je vyzdobena malbami od vídeňského malíře Kašpara Sambacha, pozdějšího ředitele vídeňské malířské akademie. Je zde znázorněno nanebevzetí Panny Marie a její oslava. V kopuli vpravo jsou symboly Marie, Matky Spasitelovy: Marie, Matky Boží moudrosti; Panny Marie jako Zrcadla spravedlnosti; Nádoby vznešené pobožnosti. Vlevo jsou symboly Panny Marie jako Archy úmluvy; Uzdravení nemocných; Brány nebeské; Růže vonné všech ctností. Cestou k hlavnímu oltáři vidíme na podlaze chrámu náhrobní desku. Je to vstup ke kryptě, v níž je pochována hraběnka Karolina zemřelá ve Sloupě v r. 1759.
Hlavní oltář ohraničují čtyři vysoké sloupy z černého mramoru, mezi nimiž je nahoře bílou holubicí znázorněný Duch Svatý, níže Bůh Otec v lidské podobě a velikosti,. Pod ním ční veliký dřevěný kříž s přehozeným bílým rouchem. Mezi sloupy stojí dřevěné sochy cherubů v životní velikosti a vjejich středu trůní na oltáři pod křížem socha Panny Marie Bolestné vyřezaná z lípového a topolového dřeva a zdobená zlatem a stříbrem. Na klíně s tělem Spasitelovým sňatým z kříže. Na hlavě Bohorodičky i jejího Syna jsou položeny pozlacené koruny požehnané papežem Janem Pavlem II. v Římě v roce 1996. Kolem sousoší se rozlévá zář paprsků ... Vzácný dřevěný svatostánek a umělecké ozdoby hlavního oltáře jsou dílem brněnského sochaře Ondřeje Schveigla a pozlacovače Vincence Kutálka. Na svatostánku spočívá kniha Zjevení se sedmi pečetěmi.
Boční oltář nejblíže sakristii vpravo od hlavního oltáře je zasvěcen sv. Josefu a je na něm obraz tohoto svatého na úmrtním loži. Na téže straně blíže vchodu je oltář sv. Františka Serafinského s obrazem světce modlícího se před Spasitelem na kříži. Naproti posledně zmíněnému je oltář sv. Karla Boromejského s obrazem světce v kněžském rouchu podávajícího eucharistii nemocným morem. Oltáři zasvěcenému sv. Anně na téže straně chrámu blíž sakristie vévodí obraz, na němž světice z knihy učí dítě Marii. Všechny obrazy jsou dílem Kašpara Sambacha.
Mimo popsanou základní výzdobu interiéru kostela pocházející z doby jeho výstavby přibyly do chrámu zvláště v 19. století další sochy s obrazy; některé jako dary farníků. Obrazy křížové cesty jsou dílem brněnského malíře N. Havelky. Za povšimnuti stojí kazatelna zdobená alabastrovou sochou starozákonního velekněze. Chrám má dvě sakristie a nad každou prostorné oratorium. Naproti hlavnímu oltáři je kůr pro zpěváky a varhany pořízené v r. 1986 se starou varhaní skříní z původních varhan z r. 1762. Udržování chrámového exteriéru a interiéru, včetně například několikerého nového oplechováni věžních báni, vnějších omítek, obnovování nástropních maleb i četné další práce vyžádaly si po desetiletí nemalé úsilí kněží spravujících chrám a farnost a věřících.
Sloup v Moravském krasu je živé poutní místo i farnost soustřeďující kolem sebe místní obyvatele i poutníky zblízka i zdaleka.
Zdroje:
Internetové stránky městyse Sloup
Publikace Poutní chrám Panny Marie Bolestné – Sloup v Moravském krasu od PhDr. Ladislava Soldána vydaná ŘKF Sloup v r. 1995